Daleko od domova - část první (úvod)

1. ledna 2013 v 14:43 | Radosh |  Daleko od domova...
"Zdravím vás. Jmenuji se Michal. Dnes budu slavit své osmnácté narozeniny spolu s přáteli! No, pít se až tak moc nebude, spíš jen tak oslavovat... však to znáte sami. Nejdříve však musím vyzvednout svou malou sestřičku ze školky, od té doby, co s námi už není máma... Musíme se o sebe starat sami, táta je celé dny v práci nebo v hospodě. Je to fajn chlap, ale máminu smrt nesl opravdu špatně. Je už to dva roky a sice už je z nejhoršího venku a nedávno dokonce dostal v práci povýšení, ... Ale všechny starosti jsou od té doby na mých ramenech. Musím nakupovat, uklízet, občas i něco uvařit. A já jsem mizerný kuchař... Nebýt většího platu našeho táty, mohl bych chodit ještě žebrat na ulici..."


"Má sestřička se jmenuje Anna. Má jméno po mámě a je mi snad vším. Někdy si spolu hrajeme celé hodiny, smějeme se spolu a já se cítím jako její otec. Mnohokrát se totiž ten její pravý vrátí pozdě v noci přiopilý a další ráno jde zase do práce. Já sám nemám moc přátel, jen pár vybraných... no a s něma se jde dneska slavit! Táta mi skoro až radostně dal několik barevných bankovek na občerstvení a ještě něco málo, abych koupil Aničce nějakou hračku. Taky prý dneska nejde do hospody a chce mi dát nějaký dárek... no co, jsem zvědavý."

...

"Pohni vole!" pobídl Roman Pavla. Jsou skoro jako bratři, dokonce i v obličeji jsou si podobní. Většinou je můžete vidět v riflích a košili tmavších barev. Jsou sympatičtí a mají spoustu přátel, kupodivu se však nejvíce schází s touhle partou. Myslím oni dva, Michal a Alenka.
"Však jo už!" odpověděl Pavel a rychle si zavázal boty.
Všichni čtyři jsou spolužáci na gymnáziu. A kupodivu, ačkoliv jsou inteligentní a s výborným prospěchem, všechny to táhne jinam. Zatímco Michal by toužil být veterinářem, Pavel by se nejradši přidal k policii, čímž by se povoláním hodil k Alence, hubené holce s útlým trikem zvýrazňujícím její hruď a rovnými zrzavými vlasy věčně stáhnutými do culíku. Ta by totiž chtěla být právničkou, avšak ve skrytu duše doufá, že se proslaví jako umělkyně. A taky k tomu nemá daleko, je nadaná jak v hudbě, tak se štětcem v ruce. A Roman? Ten by vám snad vytvořil i perpetuum mobile ze dvou drátků a harampádí z průměrného kancelářského šuplíku. No, dobře, je to trochu přehnané, ale prakticky celou třídu v hodinách fyziky a matematiky poráží na celé čáře, pokud se mu právě chce. Jinak se nestydí ani podřimovat na lavici při vyučování, je to celkem lenoch, dokud se pro něco nenadchne.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Anna Anna | Web | 3. června 2013 v 22:07 | Reagovat

Krátké, ale pěkně napsané. :)

2 Radosh Radosh | 8. června 2013 v 18:02 | Reagovat

[1]: Děkuji. Pokud se mi přes prázdniny naskytne dostatek volného času, určitě budu v tvorbě pokračovat :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama