SBG - pátá kapitola

3. září 2012 v 22:37 | Radosh |  Svět budoucích generací
V této části bych se chtěl všem čtenářům omluvit za hrubší slovník postav. V tomto ohledu se totiž řadím k realisticky založené osobě a konec konců, dokážete si představit zdevastovaný svět bezpráví bez vulgarity? Jestli ano, asi máte o dost větší fantasii, než já, mě to totiž vůbec nejde. Tím se tedy omlouvám nejen za tuto část, ale také za části následující a také minulé. K tomu také přidávám, že povídka může obsahovat sexuální obsah, rasismus (samozřejmě v rámci dialogů či myšlenek postav), mnoho násilí, ostrou kritiku různých politických systémů a další "hříchy" proti morálce. Já jakožto autor se ovšem s postavami ni s jejich myšlenkami neztotožňuji. Ale dost řečí, přichází pokračování...




"Zmrd jeden, neměl u sebe ani pětku."
"Ale není mrtvý, takhe si možná ještě něco vydělá..."
"Držte huby, kokoti! Někdo tady je a já říkám - jestli něco zkusí, rozjebu mu hlavu sekerou!" okřikl oba hluboké hlasy hlas třetí, hrubý a hlasitý. A z následujících vteřin ticha šlo jasně poznat, že šéf okřikl své kumpány.

"Kurva, to je Kerber!" zašeptal Doyle a v podřepu spěchal kolem rozbořené zdi za roh.
"Dělej, dělej! Já pujdu za tebou, Richarde." Dorotka mě lehce postrčila dopředu a já se snažil co nejrychleji následovat Doyla. Do chvíle jsme se krčeli za hromádkou sutin a Doyle začal hrabat v batohu.
"Zkusíme se odplížit do jiného sektoru, tady nás do chvíle najdou..." zašeptala a Plešoun mezitím našel a vytáhl starou rezavou mačetu, čepel však byla celkem slušně naostřená.

"Běžte, rychle a potichu. Jestli něco uslyšej, jsme v řiti všichni, tak to hlavně neposer, mladej!" Doyle uměl mluvit někdy i tak potichu, že byl problém ho slyšet přes kroky gangsterů.
"Fajn, první jdu já a ty se drž hned za mnou..." Ještě před chvílí veselý výraz se změnil v nervozitu a lezla skoro po čtyřech, aby měla jistotu, že na nás nepřijdou. Představa, že přijdu o svobodu a ve stejný den i o život ve mě budila více smutku než vzteku. A v tenhle okamžik ještě více strachu. Polkl jsem a co nejtišším kvapným krokem jsem prošel stejnou trasu.
"Dobré, zdá se, že si nás nevšimli. A taky bych řekla, že jsou moc daleko na to, aby nás teď zaregistrovali. Dělej brácha!" Doyle nečekal a vyrazil za námi. Jeho kožené boty trochu dupaly, ale teď už to asi bylo jedno.

"Tak co, nováčku? Máš průzkumu pro dnešek dost? Jestli ne, máš smůlu. Gang zrovna prochází ghettem a my nemáme chuť zdechnout." řekl už svým normálním hlasem Doyle po chvíli odpočinku.
"Jestli chceš, pojď s námi zpět do našeho úkrytu, tam ti řekneme více..." Nabídka od ženy se přeci neodmítá. Cesta zpět nám trvala o pár minut déle a to nejen proto, že jsme si museli dávat pozor na okolí a obcházet některé sektory, abysme ještě někomu neskočili přímo do hrsti. A řekl bych, že Doylova mačeta i lahev by stály za to.

PET lahve jsou snad jedny z nejcennějších věcí, které lze výhodně zpeněžit - alespoň tady v ghettu. Cennější jsou už jen skleněné lahve nebo dokonce termosky ze starého světa, dále zbraně a kvalitní nástroje. Ikdyž ty poslední dva jsou tady v podstatě to samé... A taky drogy a chlast. A tím myslím třeba i nějakou pálenku vyráběnou v rezavých kotlích nebo staré léky a chemikálie smíchané dohromady. A co teprve alkohol ze starého světa?

Během cesty jsme opět potkali pár ubožáků a dokonce i nahou mrtvolu ženy. Pochopil bych, kdyby jí převrátili kapsy a ukradli všechno, co by našli... Ale jestli z ní strhali i oblečení? A upřímně, celé ghetto mi přišlo skoro stejné. Jen budovy byly rozbořeny trochu jinak a někde bylo více špíny, jinde o trochu méně.

Náš návrat nebyl nijak oslavován, někteří si snad ani nevšimli, že jsme odešli a zase přišli.
"Tak jo, tady je volno. Takže tady můžeš spát, jestli chceš. Abych byla upřímná, s těmi zákony a pravidly jsme byli trochu nepřesní. Vlastně si tady můžeš dělat co chceš a město tě nijak nepotrestá..."
"Ale když si jen tak přijdeš a vymlátíš půl baráku, ostatní tě budou nenávidět a klidně se složí i na podprůměrného zabijáka nebo ukecají gangstery, aby se takové svině zbavili. A s postelí je to to samé. Nikdo nemá rád, když se celý den jebeš s mrtvolama a večer si dáš ještě šukačku s jeho dekou." Někdy jsem vážně přemýšlel nad tím, jestli je Doyle Dorotčin bratr. Jejich vyjadřování je naprosto... odlišné. Z myšlenek mě ale opět vyrazil její příjemně lazený hlas.
"Chce spíš říct, že když budeš porušovat takové ty nepsané zákony, nikomu nebude tvá absence chybět... Ale i kdyby něco, nikdy nikoho nezabíjej v budově. Nikdy. Potom se totiž šíří nemoci a ani tady není problém vytvořit karanténu nebo dům i s jeho obyvateli jen tak zapálit. Lidé jsou ochotní obětovat tři, čtyři desítky jiných, aby zachránili sebe. Ale je pravda, že většinou tím zachrání mnohonásobně více..."

Během toho se opět objevil poblíž ohniště Martin s kýblem a někteří už se zvedali pro ty stejné kelímky, které před hodinou odložil někdo jiný...
"Teď se radši běž napít. A nebylo by špatné si z nejbližší výplaty koupit svůj hrnek nebo kelímek a lžíci či vidličku... Potom ti řeknu o těch pravidlech mezi lidmi..." A s těmito slovy se vydala s holohlavým mužem k chlapci...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama