SBG - čtvrtá kapitola

1. září 2012 v 12:26 | Radosh |  Svět budoucích generací
"Kurva konečně..." zamumlal chlapík sedící naproti mě a natáhl ruku k Martinovi, který už začal konzervy rozdávat.
"Jsi tady nový, takže dostaneš jídlo zadarmo. Určitě máš velký hlad, většina z těch, co tady přišli měli prázdné kapsy... A někdy ani ty kapsy neměli." řekla Dorotka. Celkem paradox, že tady lidé žijí téměř ze dne na den a mezi nimi se pohybuje veselá slečna s příjemným jménem... "A jak vidím, dostal jsi čip typu B. Ten tady dostáváme snad všichni... Martine, přines nám potom půlku obvazu a trochu vody..."
Dal mi do ruky konzervu a poslušně odběhl do koutu místnosti, otevřel nějakou starou skříňku a vytáhl z ní právě obvaz a lahvičku s vodou.



Mezitím, co si ostatní otevírali konzervy půjčovaným otvírákem, Dorotka se ujala práce lékařky a ošetřila mi zranění. Příjemné to moc nebylo, ale rozhodně lepší, než ta jehla před několika minutami.
"Většině se to uzdraví do měsíce. Až se najíš, trochu ti to tady ukážeme. Myslím sebe s Doylem. Je to můj starší brácha. Že jo, Plešoune?" zavolala na něj, ale on jen zamumlal. "Ale teď už jez, mimo úkryty je to někdy docela nebezpečné."
A tak jsem si půjčil otvírák a celý obsah plechovky jsem do sebe skoro nasypal a i přes ostré hrany jsem vylízal i poslední kousky masa. Poslední dva dny jsem skoro nic nejedl a kdyby nás přepadli o pár hodin dříve, bez vody a potravin bych už asi neměl sílu dojít až k bráně Regalisu.

Když jsem alespoň částečně utišil hlad, po chvíli přinesl Martin kýbl vody a několik plastových kelímků, ty byly během okamžiku rozebrány.
"Tady máš, asi si budeš muset trochu zvykat." Dorotka mi podala jeden z kelímků a sama si nabrala vodu do svého. "Plešoune, půjdeme ukázat tady nováčkovi okolí."
"Tak dobře..." zamumlal a odešel k jedné z přikrývek, za chvíli se vrátil s batohem a z něj vytáhl prázdnou PETku, tu následně naplnil zbývající vodou z kýblu.
"Pojď, jdeme se projít." řekl a hodil si batoh i s lahví přes rameno. Já už se téměř bez obtíží zvedl a vydal se s Doylem a Dorotkou ven.

"Takže, docela ti doporučuji nechodit ven sám. Ani kdybys sehnal zbraň, nechoď ven sám. Teda pokud chceš přežít... Kdyby něco, řekni tady Doylovi, ten se vždycky rád projde. Druhá věc, nechoď ven v noci. Jednak můžeš během bažinného období umrznout ani nevíš jak, jednak se tady vyskytují menší partičky, které si přezdívají gangy. Většinou mají mačety nebo sekerky a je jich okolo desíti, takže když se jim znelíbíš nebo když u tebe uvidí cokoliv cennějšího nad dva kredity, půjdou ti po krku." vyprávěla Dorotka při cestě kolem starých domků i paneláků, semtam i kolem dvojice či trojice velmi zubožených chudáků sedících na chodníku.
"Dál, tady napravo je obchod." řekl Doyle a ukázal směrem k opevněné budově se jedním oknem zamřížovaným a druhým zazděným. "Každý první den v týdnu si tam můžeš zajít pro svý prachy nebo si tam rovnou koupit zásoby. Kupovat můžeš každý den, dokud je docela světlo, vybírat jenom první den. Když si prachy nevybereš první den, máš smůlu a žer třeba mrtvoly. Což je vlastně další věc. Když uvidíš někoho mrtvého, můžeš si od něho vzít cokoliv chceš. Ale jestli to někdo uvidí, není žádný problém tě zabít. Hlavně díky té díře v rameni. Víš, proč ten čip implantují právě do pravé ruky? Drtivá většina jsou praváci a takhle jim docela zeserou první dny. Nemůžou se rvát, pořádně se ani nenažerou, když je někdo neošetří. Takhle můžou jenom sedět ve svým úkrytu a žebrat po ostatních pomoc. Nebo taky můžou jednoduše zdechnout na ulici." Jeho drsný hlas se doslova hodil k zaprášené ulici.

"Další věc - pamatuj si cestu. Čtyřka je velká a ztratíš se hned. Ale kdyby ses ztratil a potkal nějakého znalého veterána, zeptej se na G13. Snad ti ukáže cestu a pak už by ses měl orientovat. Zákony tady snad žádné neplatí, snad až na jeden. Jednou ses tady dostal, tak tady budeš žít. Jestli budeš vedení města dostatečně lést do řiti, možná ti zařídí lepší práci, než jakou seženeš jen tak. Ale moc s tím radši nepočítej, dalších dvacet tisíc s tebou soupeří o těch pár míst. A vraždy jsou tady každý den." pokračovala za svého bratra opět Dorotka.

Tenhle svět je na hovno. Snažíte se najít útočiště i v takových těžkých dobách a během jedné hodiny přijdete o svobodu i možnost hýbat pravačkou jako do teď. A k tomu vás na ulici jen tak někdo může zabít...

"Kdybys sehnal trochu větší prachy a opravdu měl potřebu si zašukat, běž jenom do bordelu v F3, jinde tě okradou nebo rovnou sundaj. A taky si nemusíš brát každou děvku z ulice, nejsou na tom o moc líp." řekl Doyle jakoby do vzduchu, jeho sestra ho hned ale doplnila: "Kdybys sehnal takové prachy, aby sis to mohl dovolit, kup si radši zbraň a jídlo. Věř mi, že se budou hodit v..."

Větu už ale nestihla dokončit, za jedním domkem nedaleko od nás se objevila skupinka mužů. Oba sebou škubli a v rychlosti mě odtáhli za rozbořenou zeď.
"Tohle je jeden z těch gangů." zašeptala. "Lepší bude se někam potichu odplížit a nechat tuhle debatu na potom..."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cassie Cassie | Web | 1. září 2012 v 12:52 | Reagovat

Ha, to je geniální, prostě piš, těším se jako malé dítě na cukrátko... :) Fakt obdivuju jak dokážeš takhle psát, to je prostě dokonalý... :D bordel ve F3, krása :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama