SBG - třetí kapitola

31. srpna 2012 v 23:28 | Radosh |  Svět budoucích generací
"Tak, vítej doma..." řekl jsem si a opatrně jsem prošel zbytkem dveří. Chůze pro mě nebyla zrovna nejjednodušší, ale bývá i hůř. A když si tak pomyslím, tady to bude na denním pořádku. V tu chvíli už jsem ani necítil takovou bolest v rameni, krev už mi asi zaschla.


"Je tady někdo?" zavolal jsem na chodbu nervózním hlasem a očekával nějakou odpověď. Díval jsem se nahoru a každou chvíli očekával, že někdo vykoukne z pootevřených dveří bytů a ukáže mi, kam můžu. Místo toho ale ze sklepa houkl mladý kluk, maximálně třicet mu bylo.

"Hej, ty, tady pojď."
S velkými obtížemi jsem sešel po schodech, div jsem nespadl.
"Seš tu novej, co? Máme tady ještě trochu místa, když nebudeš dělat problémy, můžeš tady zůstat."
"Počkat... Já myslel, že nám přidělí normální byt... třeba i víc lidí do jednoho bytu..." řekl jsem zmateně a velmi překvapeně z těchto poměrů, které tady vládnou.
"A co že sys to myslel, hajzle? Že si jen tak přijdeš a dostaneš byt? A nechceš rovnou jít pracovat pro město jako voják?" okřikl mě ze dveří holohlavý muž. "Ne, neber si to špatně, jen si tady nebudeš žít jako šéf. Říkej mi třeba Doyle." pousmál se a odhalil řadu zkažených zubů. "Martine, ukaž tady nováčkovi místo na spaní."

Chlapec uposlechl a zavedl mě do sklepních prostor. Zdi byly částečně vybourané a okolo zdí a v rozích poházeny přikrývky, výjimečně i nějaká matrace. Žilo tam asi třicet lidí. Třicet lidí v jednom sklepě!
"Sedni si tam k ohni." ukázal mi chlapec doprostřed místnosti, kde se krčelo už tak několik lidí.
Došel jsem tam a svalil se na zadek mezi ostatní, někteří se ani neotáčeli. Napravo ode mě seděla plavovlasá žena.
"Nazdar." pozdravila mě docela veselým hlasem.
"A-ahoj..." odpověděl jsem.
"Máš hlad, co?"
"Ano..."
"Tak chvíli počkej. Možná nemáme velké pokoje vystlané koberci, ale máme jeden druhého." Její úsměv byl jako tabulka čokolády, kterou najdete v rozbořené trafice. "Já jsem Dorotka."
"Rich-Richard."
"Hezké, málokdo má ještě normální jména tady. Hodně lidí si chce vytvořit autoritu už jenom drsnou přezdívkou..." Na chvíli mlčela a ohřívala se u ohně.

V Unipoli se rozlišují dvě období - prašné a bažinné. V prašném období téměř neprší a voda se stává velmi vzácnou, i na severu Unipole je horko. V bažinném období prší celkem často a není neobvyklé, že jsou záplavy. V tuhle dobu také bývá výrazně chlaději a kdo nemá alespoň deku, může v noci umrznout. Každé období trvá asi 165 dní, někdy přichází okamžitě, jindy pozvolna. Ale zatím jsem nikdy nezažil, že by některé z období trvalo výrazně déle.

Ničeho jsem si moc nevšímal, až když se všichni zrakem odtrhli od plamene směrem ke dveřím. Stál tam Martin s hrstí plnou konzerv.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cassie Cassie | Web | 1. září 2012 v 0:02 | Reagovat

To je super, vážně se těším na pokračování. Hrozně obdivuji jak máš celkově ten svět promyšlený a všechno, to bych asi nedokázala stvořit. Máš můj respekt, krásně se to čte a bohůmžel z toho dýchá pomyslná možnost budoucí reality. Každopádně doufám, že další kapitola bude, co nejdříve! Už se těším! :)

2 Radosh Radosh | Web | 1. září 2012 v 0:04 | Reagovat

[1]: Svět nemám promyšlený, jenom kopíruji realitu :D
A někdy si přeji, aby byla budoucnost alespoň taková...
Ale děkuji za kritiku a budu se snažit tady psát alespoň dvakrát týdně :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama