SBG - první kapitola

31. srpna 2012 v 19:50 | Radosh |  Svět budoucích generací
"Jméno?"
"Richard."
"Příjmení?"
"Nebyl jsem pojmenován."
"Věk?"
"Okolo padesáti období."
"Rodina nebo přátelé?"
"Přišel jsem sám, členové mé karavany zemřeli asi dva dny na jih. Všichni zabiti zahalenými muži..."
"A cestovali jste odkud?"
"Nevím, přidal jsem se k nim před měsícem a půl, předtím jsem přežíval v jednom městě..."
"Jak daleko je to město?"
"Týden, možná osm dní na jih."
"Váš majetek?"
"Nic nemám, vše jsem nechal při karavaně, abych zvládl utéct."
"A to bylo?"
"No... stará deka, potrhaný kabát, pár plechovek s jídlem a energetická tyčinka... Dále multifunkční nožík, dva staré obvazy, to všechno v batohu. A taky PETka s vodou."
"Takže celkově ani ne sto kreditů, že?"
"To... to určitě ne, nebýt vody a čokolády, nemělo by to cenu ani dvaceti..."
"Dobře. Vítejte v Regaliu. Přidělíme vám pokoj v části čtvrté, prosím, následujte toho muže napravo. Další!"


Vedl mě přes menší náměstí k jedné z vnitřních bran, celou cestu nepromluvil. Brána byla zavřená a stáli u ní dva muži s puškami, třetí seděl na betonovém bloku a v ruce držel nějaké zařízení.
"Tenhle je tady nový?" zeptal se, když jsme k němu přišli blíže.
"Jo. Implantát B, zjištění jednoho volného místa."
V ten okamžik ke mě přišli oni dva ozbrojení muži a chytli mě za ramena. Celé místo na mě působilo celkem ničivě, očekával jsem jedno z největších měst Unipole jako něco, co jsem viděl na velmi starých fotografiích... Ale tohle vypadalo spíše jako obydlené ruiny, ve kterých jsem vyrůstal a žil. Navíc jsem v tu chvíli dostal strach a začal jsem sebou škubat, muži ale byli lépe živení a nebyl pro ně problém mě udržet ve stejné pozici, ve které mě chytili.
"Ale nebojte se, pouze vám implantujeme čip typu B, je to taková legitimace. Je to naprosto obvyklý zákrok, všichni z Regaliu mají svůj čip. Navíc implantace je naprosto bezbolestná."
Nevím, co u něj znamená "bezbolestný", ale v okamžik, kdy mi zabodl jehlu přístroje do pravého ramene, ucítil jsem ostrou bolest po celé páteři a tentokrát měli i muži docela problém mě udržet.
"Evidence bytosti, identifikátor 22576." řekl pak do mikrofonu toho přístroje a jehlu konečně vytáhl.
Cítil jsem krev na rameni, ale ani jednoho ze čtyř chlapů to zjevně nezajímalo.
"Máme volno ještě v sektoru G13, tam už si něco najde."
Muž, který mě přivedl od registrace sem se vrátil zpět a mě se ujal jeden z mužů s puškou. Částečně mě vedl, částečně táhl za pravou paži, která mě pálila při každém pohybu. Prošli jsme dveřmi v bráně do čtvrti a já viděl, co mě čeká. Domky a paneláky snad ještě ze starého světa, lidé ohřívající se ve skupinkách u ohňů. Vidět mrtvolu na zemi nebylo neobvyklé a špinavé, smutné tváře už vůbec ne.
"Tak, tady se zabydli, já mám další práci." zamumlal muž, pustil mě a já spadl do prachu. Pak se otočil a jednoduše odešel... A nechal mě tam ležet, zraněného, unaveného, dezorientovaného uprostřed ghetta s označením "Čtvrtá část města Regalia"...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama