SBG - druhá kapitola

31. srpna 2012 v 22:18 | Radosh |  Svět budoucích generací
"Žiješ?" přivítal mě lehkým kopnutím do nohy postarší hlas. S velkou námahou jsem ze sebe vydechl slabý souhlas a pootočil jsem hlavu. Vedle mě stál muž, možná už osmdesát období starý. V divokém tmavém strništi mu zářilo pár šedivých vousů.


"Dobře, vstávej." řekl a chytil mě za zdravou ruku. Tím mi neskutečně pomohl vstát, v nohách mi ještě něco sil zbylo, takže nespadnout nebyl až takový problém. Při pohledu na ostatní obyvatele ghetta se mi jevil trochu... vznešenější. Nebyl v otrhaném oblečení, měl hnědou košili a volnější kalhoty tmavší barvy.

"Říkají mi tady Rachai a jsem zaměstnán úřady, abych se tady staral o nováčky, ať jich tady zdechne méně, než půlka. Jo, já vím, debilní jméno, ale každý se nějak jmenuje. Takže. Vítej v tomhle městě, předem ti říkám, že jesti jsi byl zvyklý chodívat od ruiny k ruině a sbírat věci, co se ti zrovna hoděj - zapomeň na to. Tady si sice můžeš chodit po čtyřce jak chceš a brát si tady můžeš taky co chceš. Ale jenom tady. Ze čtyřky se jen tak nedostaneš, to nemůžu ani já a to tady trávím už asi třicáté období, hochu."
Nové nepříjemné poznatky mě jen nechaly stát s otevřenými ústy.
"No nečum tak a pojď, za chvíli budeš rád za místo na přespání. Jestli máš problém s chůzí, pujč si mou hůl." Načež mi podal laminátovou tyčku vysokou asi tak, jako já. A já neváhal a vzal jsem si ji a šel s ním k jednomu z domků.

"Hele, vysvětlím ti, jak to tady chodí. Přijde nováček, to seš ty. Já ho doprovodím do jeho nového bydliště a vysvětlím mu, co a jak. Všude možně jsou kamerky, kdysi se tady našlo skladiště s výpočetní technikou, takže o počítače a další serepetičky není vůbec nouze. Obzvlášť, když je hned ve vedlejší části spousta továren pro obyvatele dvojky. Ty kamerky zaznamenají skoro každý tvůj pohyb a není problém zjistit, kam ses poděl, kdyby se ti náhodou povedlo zdrhnout. Teď se asi tři, čtyři lidi čumí na to, jak s tebou kecám a díky tomu vlastně dostanu prémie. Aby se neřeklo, že se o nás nestarají, každý obyvatel dostane dle hodnosti nějaký ten kredit na týden a kousek od brány do čtyřky je obchod. Tam si můžeš nakoupit žrádlo nebo chlast, jak budeš chtít a jestli na to vůbec seženeš dost kreditů.

Ty jakožto úplná nula tady dostaneš pět kreditů na týden. Jenom v týhle posraný části žije asi dvacet tisíc lidí jako ty a já. A jestli jsi nespadl na zem moc tvrdě, moh bys to ještě nějak tak spočítat, kolik jenom výplaty pro lidi tohle město stojej týdně. A když si seženeš známosti, můžeš začít i třeba pracovat. Odklízet mrtvoly, vítat nováčky nebo se třeba dostat do vyšší vrstvy, když na to opravdu máš. Ale radši na to zapomeň, stovky lidí tady žijou od narození a co já vím, tak se to povedlo sotva desítce." Mezitím jsme pomalu došli ke zbytkům několikaptarového paneláku.

"Tady asi budeš žít, co jsem slyšel, tak za poslední dobu tady někdo zdechl, takže o místo se neboj. Lidi tady nejsou moc důvěřiví, ale po pár týdnech si snad zvyknou. Takže hodně zdaru a kdybys něco potřeboval, zkus si nejdřív poradit sám, jinak tady dlouho nepřežiješ.
Už se otáčel a vydal se jiným směrem, když se opět otočil a naposled zvolal: "A kdybys chtěl třeba vykopat tunel nebo něco, kde tě kamery nevidí, nezapomeň - máš v sobě čip a když uděláš průser, najdou tě i kdybys byl na půl cesty pryč. Čau!"
A v tu chvíli jsem pochopil, že celá tahle cesta byla jen "z deště pod okap"...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama