Chůva - část první

31. srpna 2012 v 19:55 | Radosh |  Chůva
Jedná se o mou starší krátkou povídku, kterou jsem tady chtěl uveřejnit, ikdyž je tak trochu mimo téma. Od posledního uveřejnění je mírně poupravena, stále však bude ve třech částech.



"Můžete vstoupit, pánové."
Uposlechli. Masivní dubové dveře se otevřely a bratři vstoupili do zdobené síně.
"Víte, co žádám," zašeptal potichu do tiché síně muž v křesle. Jeho ponurý výraz svědčil o tom, že jej něco trápí. Mladší z bratrů cítil jeho pocity. Jeho bolest, jeho strach. Cítil, že to nese velmi statečně. Je to silný muž, ale stačí už jen trochu a srdce mu pukne žalem.
"Nebojte se, najdeme je a do konce tohoto týdne jsme zpět i s nimi, pane," řekl starší z nich, Theodor.
"V to doufám."
V síni zavládlo ticho. Ani jeden z desítek služebníků, ani jeden z mnoha stráží, nikdo neměl odvahu promluvit. Celý kraj ovládá smutek, obě dcery šlechtického rodu byly uneseny i s jejich chůvou, vodítkem je jen cár šatů devítileté Nicoly poblíž lesa. Poblíž lesa, ve kterém se před pár lety odehrála odporná událost, od té doby tam nikdo nechodí. "Teď již běžte."

Theodor i mladší Aewald se uklonili a odešli. Procházeli chodbami, když vyšli ze sídla, tak uličkami. Celou cestu neviděli úsměvu na tvářích, nikdo na to neměl ani pomyšlení. Za bránou palisády na ně čekal mohutný vlk.
"Následuj nás, Hartwigu," řekl mu Theodor. Šelma vstala a šla vedle svých pánů. Hartwig se jim již mnohokrát osvědčil, takové velké bestie se bojí každý a kdo se nebál, skončil s prohryznutou tepnou a rozdrceným hrudníkem.
"Takže, vydáme se do lesa?" zeptal se Aewald Theodora.
"Jinou stopu nemáme."
"Myslíš, že je ještě po třech dnech najdeme?"
"Musíme."
"Je z toho zdrcený. Jeho žena nevychází ze svého pokoje, jestli je nenajdeme, zabije se. Nesmíme selhat."
"Hmm."
A po několika minutách dorazili k okraji lesa.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama